Recenze na DVD z nějakého časopisu
Miliony fanoušků téhle americké zpívající hezounké partičky koupí své miláčky v jakémkoli balení. Tohle dévédéčko ovšem přináší pokus Backstreet Boys nabídnout fanouškům (a hlavně fanynkám) něco víc než obvyklou porci tanečků, koketování a pózování, kterou zpravidla provázejí své marketingově skvěle vypracované písničky. Uprostřed evropského turné v roce 1998 se Backstreet Boys rozhodli potěšit své německé obecenstvo akustickým koncertem pro televizi VIVA, sídlící v Kolíně nad Rýnem. Kromě jiného měl tento "nezapojený" koncert dokázat všem kritikům a nactiutrhačům, že hoši umějí zpívat. Bez playbacků, studiových vymožeností, "velkého" elektronického zvuku. A začátek působí opravdu sympaticky. Kevin, Howard, Alexander, Brian a Nick zpívají jako o život, k tomu cinkají akustické kytary, doplňované akustickým pianem, smyčcovým orchestrem a vokálním sborem, svíčky prskají a obecenstvo málem ani nedutá. Všechno je v pořádku, včetně Brianovy hry na kytaru a Kevinovy bezejmené instrumentálky na piano. Ale jen do momentu, kdy Alexander McLean vstoupí do světel reflektorů a počastuje divačky naučeným klišé: "Jsou tu dnes v obecenstvu nějaké svobodné dámy?" Růžové brýle se tříští a od toho okamžiku už člověk na záznamu vidí zase jen Backstreet Boys tak, jak je znal dosud. Najednou si všimne, jak překvapivě nekvalitní je vlastně přepis videozáznamu na DVD a že na disku nejsou žádné bonusy. Škoda. Rehabilitace se nekoná.
Saša Neuman
Saša Neuman
Kopírujte jen se zdrojem!






























