Backstreet Boys

2. Lhář Dopey

5. srpna 2010 v 13:46 | © SweetyMole
LHÁŘ DOPEY

Byla sobota 1. srpna a Alex či AJ, jak ho dnes známe, byl první na Gloriině seznamu. Byl pozván na 12.30 a následovat ho měl Tony Donetti ve 2.30. z promo-fotek bylo jasné, že jsou oba tmaví, hezcí, a navíc mají už nespočet zkušeností jako zpěváci, tanečníci a herci. Gloria i Lou měli jasné tušení, že tito dva by mohli být ti praví. A to se potvrdilo.
    AJ přišel se svou matkou Denise, která svého syna doprovázela ke všem konkurzům. Oba už slyšeli o Lou Pearlmanovi, o jeho bohatství, letecké společnosti, a když odbočili na hlavní cestu k jeho krásnému domu, bylo jim jasné, že žádná z historek o jeho úspěchu nebyla přehnaná. I když ne příliš nápadný, je to přece jenom dům se čtyřmi ložnicemi a taktéž dva Rolls Royců a dlouhá limuzína před domem o něčem svědčí. (Louův třetí rolls je vždy v New Yorku v jeho dalším domě.) Alexovi a Denise bylo záhy jasné, že jestliže tenhle člověk chce založit skupinu, rozhodně má na to peníze.

1. Věřit svému snu

4. srpna 2010 v 13:43 | © SweetyMole
VĚŘIT SVÉMU SNU

Lou Pearlman má jedno heslo, které shrnuje celou jeho životní filozofii: Když o tom můžeš snít, můžeš to i dokázat.
    S takovým názorem přistupoval ke všemu už od chlapeckých let. Kdykoli toužil něco udělat, svou cestu si našel, navzdory všem překážkám, rizikům či pochybám. Tato neochvějná víra v sebe sama mu pomohla k cestě od pokorných začátků až k postavení, jež mu jako hlavě mezinárodního obchodního kolosu zajišťuje milionové příjmy.
    Ale co je důležitější, Louova zarputilost pomohla ukovat osud pěti mladých chlapců a změnit jejich nejodvážnější sny o slávě v oslňující realitu - Backstreet Boys.
    Všechno začalo každodenními úvahami v létě 1989, kdy Lou sedával v luxusním bytě svého bratrance s výhledem na newyorský Central Park. Jeho bratranec není obyčejný člověk. Jmenuje se Art Garfunkel, polovina legendárního dua Simon and Garfunkel, které mělo v šedesátých a sedmdesátých letech mnoho hitů, jako například proslulý Bridge Over Troubled Water. Artova matka a Louův otec byli sourozenci a jejich rodiny si byli vždy blízké.
    Lou je o dvanáct let mladší než Art a jako mladík s nadšením sledoval, jak se z jeho bratrance stává hudební symbol. Blízkost úspěchu a uznání, jež se Artovi dostalo, zapálilo v Louovi hlubokou vášeň k hudbě a vzrušujícímu světu rock-and-rollu, která už nikdy nepohasla.

Úvod

4. srpna 2010 v 13:41 | © SweetyMole
ÚVOD

Práce na této knize začíná v Lexingtonu v Kentucky, kde jsem se vydal po dětských stopách Briana Littrella a Kevina Richardsona. Odtud jsem přesídlil do Irvinu, divokého kentuckého venkova, abych pátral po detailech Kevinových časů, jež strávil v Cathedral Domain, v jeho domově v kopcích. Moje další cesta vedla do Organda na Floridě, kde jsem se pídil po dětských osudech AJ McLeana, Howieho Dorougha a Nicka Cartera. Ve všech těchto místech jsem absolvoval desítky rozhovorů s blízkými dětskými přáteli všech chlapců, s jejich profesory, s prvními učiteli zpěvu i s jejich prvními láskami, abych pronikl hlouběji do všech stránek jejich životů. Pátral jsem po klíčových lidech, kteří chlapcům pomohli předtím, než byli slavní, stejně jako po původních členech skupiny, kteří odešli. Všechen můj výzkum byl do té doby jakousi neoficiální biografií. Než jsem potkal Lou Pearlmana.
    Lou je milionář, byznysmen a tvůrce Backstreet Boys: on je objevil, podpořil v jejich začátcích a nakonec, navzdory všem pochybám, z nich udělal hvězdy. Také dnes ve svých dvaačtyřiceti, je Lou považován za šestého člena skupiny. Byl tak uchvácen hloubkou mého pátrání, že mě jednou při večeři v Organdu požádal, abych napsal oficiální biografii, čímž odstartoval druhou fázi psaní této knihy.
    V únoru 1997 jsem odjel do Belgie a do Švédska, abych sledoval Backstreet Boys při jejich evropském turné. Viděl jsem každou dimenzi jejich života lamačů mladých srdcí. Měl jsem možnost být s nimi, když odpočívali v zákulisí, v hotelu, na cestách, a především jim být nablízku při jejich koncertech a zakusit atmosféru fanouškovské mánie, jež roste každý den a v celém světě. Během této doby jsem s chlapci velmi často mluvil. Otevřeně se mi svěřovali se svými dětskými vzpomínkami, se smutnými zkušenostmi, s dojmy z prvních vystoupení, z těžkých časů, kdy se snažili prosadit, i s nynějšími zkušenostmi ze života hvězd.
    Tato kniha je mimo jiné výsledkem těchto rozhovorů. Díky dvěma rozdílným dimenzím průzkumu je bezpochyby jedinou biografií, jež nabízí celý příběh této skupiny. Je to detailní a upřímné shrnutí cesty pěti chlapců z různého, i obskurního prostředí k hvězdným výškám slávy. Začíná památným dnem v New Yorku, kdy Lou Pearlman dostal ten nápad založit skupinu…

Poděkování

4. srpna 2010 v 13:39 | © SweetyMole
PODĚKOVÁNÍ

Při psaní této knihy jsem měl štěstí na pomoc tolika různých lidí ze všech částí Ameriky, že je bohužel nemožné je všechny jmenovat. Někteří z nich si však zaslouží zvláštní poděkování.
    Rád bych poděkoval v Lexingtonu Alicii z Porter Memorial Church, kde to všechno začalo; Daveovi a Chrisi Cawoodovým za jejich čas a fotografie; Benu McNeesovi, Davidovi Blantonovi a všem Brianovým učitelům. V Irvinu: díky Dwainovi a Deně Riddellovým; Shawnu Jonesovi, Christi Oreové, Hoover Nieceovi a Ritě Durbinové, Andymu a Cindy Sigmonovým z Cathedral Domain. V Organdu: Gregu Carswellovi, Dirkovi Donahue, Gershi Morningstarovi a Scottu Hoekstraovi za jeho ochotu. Také bych rád poděkoval British Airways za jejich nepostradatelnou pomoc při dopravě.
    Pomoci se mi dostalo od mnoha lidí z produkce Backstreet Boys, zvláště pak Nicoly Peltzové, Boba Fischettiho, cestovní manažerky Niny Buetiové a především od Denis McLeanové, skvělé Mama všech turné.
    Zvláštní poděkování patří členům skupiny - AJ, Howiemu, Nickovi, Kevinovi a Brianovi za jejich otevřenost a upřímnost. Vy si zasloužíte to nejlepší. Dalším, komu patří můj dík, je tvrdohlavý Lou Pearlman, který mě přesvědčil, abych začal psát tento skvělý příběh.
    Uznání patří i Adrianu Singtonovi a mé editorce v Boxtree Clare Hultonové, již ukázali neochvějnou víru v tuto knihu daleko dřív, než většina lidí vůbec slyšela o nějakých Backstreet Boys. Upřímný dík mému agentovi Jonathanu Kloudovi za jeho práci a cenné rady.
    Z osobního hlediska bych rád poděkoval celé své rodině za jejich stálou podporu ve všem.

Rob McGibbon, 7.dubna 1997
 
 

Reklama